CS | SK

První závod Skiclassics la Sgambeda je za námi - report od Adély Boudíkové (ATLAS CRAFT TEAM)

Krásné počasí přálo závodníkům celý víkend, akorát sněhové podmínky letos nebyly optimální. Byl připraven 6km okruh z umělého sněhu. S dálkovými běhy to bohužel nemělo nic  moc společného, ale hlavně že organitátoři byli schopní alepsoň zkrácenou trať nachystat.

V sobotu byl na programu týmový prolog, který se v ženské kategorii startoval hromadně a muži intervalově v týmových skupinkách. Bodovali tři nejrychlejší muži týmu a jedna žena. V týmovém prologu všichni soupažili, včetně ženské kategorie, v které byla větší konkurence, protože si závodnice mohly vyjet vyšší body do seriálu než loni. Muži rozhodně na trati netaktizovali, všichni se snažili jet vysoké tempo, a pokud to bylo možné, tak se střídali ve vedení. Některé týmy asi nepochopily tuto strategii, že mají respektovat tempo třetího nejpomalejšího závodníka a pomáhat mu. Kolikrát bylo možné vidět dva závodníky jak jedou v předu a třetí je třeba 1km za nimi sám, úplně vysílený. Na startu žen byly všechny lyžařky soustředěné a startér čekal, tak dlouho, až někdo v publiku tleskl a závodnice se nejistě rozjely. Nakonec tedy potvrdili start i organizátoři a mohly jsme opravdu jet. Prolog byl náročný hlavně strategicky, protože se hodně bojovalo o pozice. Ve třetím kole se tempo zvyšovalo. Zvolila jsem stopu za Serainou Bonerovou, u které jsem si byla jistá, že se bude pohybovat v popředí, ale vznikla před ní asi 5 metrů mezera, které jsem si včas nevšimla a snažila se mezeru sjet, ale síly ubývaly a už jsem nebyla schopná se do skupinky dostat a poslední 2km jela do cíle sama. Ale deváté místo bylo celkem solidní.

V neděli organizátoři prodoužili trať o výživné stoupání, které se jelo 4x a z kterého jsem měla velký respekt. Byla jsem rozhodnutá, že pojedu soupaží. Sníh byl ale hodně jemný a zdálo se, že bude možné jet na tuhé stoupací vosky, kdy už potom soupaž není moc výhodná. Velmi mě před startem potěšila Kateřina Smutná, která říkala, že také jede soupaž a že namazané lyže jsou hodně pomalé. Jakmile se vlak závodnic rozjel, tak jsem zjistila, že většina z nich jede soupaží, a ty které mají namazané lyže, tak se na rovinatých pasážích hodně dřou. První skupinka sedmi závodnic se v nejprudší pasáži osamostatnila a kousek za nimi se utvořila druhá skupina asi osmi závodnic, s kterými jsem se snažila držet krok. Stoupání bolela, ale na rovinách jsem si zase odpočinula a asi 600m před cílem jsem se rozhodla skupince ujet, ale Norka Slind se za mě pověsila a v cílové rovince byla rychlejší. Desáté místo mě velmi potěšilo, poprvé se mi podařilo porazit Anniku Löfstroem, Alenu Procházkovou nebo Tuvu Staver. Měla jsem i velkou radost z vítězství Katky Smutné, která v prvním kole ztrácela ve výjezdu asi 100m a přesto se do vedoucí skupiny dotáhla a v cíli všechny porazila.

V mužské kategorii jela velká skupina asi 50 lidí první dvě kola pohromadě, v dalších kolech se peloton začal trhat a v popředí se pohybovalo asi 15 mužů, kteří jeli víceméně společně až do cíle. V 11:30 odstartoval zbytek amatérských závodníků, kteří měli trať asi o 50m zkrácenou v nejvyšším bodě trati kvůli nebezpečnému sjezdu. Ve výsledkové listině časomíry Mika timing jsou však časy elitních a amatérských závodníků dány chybně dohromady, takže pokud byste si chtěli porovnat čas s nejlepšími, tak to bohužel není možné.